Strašidlo na Černé věži
Zatímco se mnohá města mohou ve svých pověstech a místních povídačkách pochlubit poměrně širokou plejádou různých zjevení, zbloudilých duší, bezhlavých rytířů, prokletých nepoctivých šenkýřů, nespravedlivě umučených dobráčků a jiných místních strašidel, město Klatovy v tomto směru trochu zaostává.
Jednou ze strašidelných pověstí byla i pověst o strašidle na klatovské Černé věži. Jak však záhy uvidíme, ono to s tím strašením na Černé věži stejně bylo jinak...
Pravda o „strašidle“ na Černé věži
Jednou z klatovských strašidelných pověstí je i pověst o strašidle na klatovské Černé věži. Sama o sobě je tato pověst poměrně mladá, neboť, jak si záhy ukážeme, vlastně vypráví o věžném Kubíkovi st. – otci posledního klatovského věžného. Lze ji tedy zasadit do období asi tak přelomu devatenáctého a dvacátého století, možná dokonce až do vzniku první republiky.
Pověst, jak se léta povídala
„Jednou z povinností věžného bylo z Černé věže hlídat nad městem a sledovat, zda nikde nevypukl požár nebo zda se k městu nepřibližuje nějaké nebezpečí. V každou celou hodinu věžný troubit do všech světových stran, podobně jako kupříkladu troubívá v jiných městech ponocný. Tím nejen udával přehled o čase, ale především dával Klatovanům jasný signál, že dbí bedlivě.
Podle jedné místní povídačky však bylo v Klatovech období, kdy věžný troubit na ochozu jen do tří světových stran. Čtvrtou stanu záměrně vynechával.
Říká se, že tuto stranu obsadila jakási tajemní síla, která vždy, když zde věžný troubil, nebožáka věžného zfackovala.“
Vpravdě zábavná příhoda, že?
V prosinci 2022 klatovskou Černou věž, místní zvoníky a především zvon Vondra navštívila moderátorka Lucie Výborná se svým pořadem „Host Lucie Výborné“. Při tomto předvánočním povídání místostarosta Klatov Ing. Martin Kříž zmínil i tuto pověst o strašidle na Černé věži.
Po odvysílání pořadu se však současným zvoníkům ozvala místní rodačka paní Alena, která se velmi podivovala, co se to tam na věži vykládalo za „blbosti“ o strašidlech, neboť tuto příhodu zná od svého otce a to ve verzi zcela pozemské. Když jsme si její verzi „fackovačky“ na ochozu Černé věže vyslechli, musíme uznat, že tato verze události zní velice věrohodně. Dovolíme si tedy trochu zahrát na sluhu Saturnina, ktery svou Kanceláří pro uvádění románových příběhů na pravou míru taktéž vnesl jasno do nejednoho příběhu.
„Pravdivá“ verze o troubení jen do tří stran tedy zní takto:
O troubení na tři strany
„Celý příběh se odehrává v době věžného pana Kubíka st. V té době v Klatovech působil i neblaze proslulý místní rváč. Jednalo se o chlapíka nerudného, který nikdy nešel pro ránu daleko. A i jeho přezdívka »Železná ruka« dává jasně najevo, že se s ním asi nikdo do kdovíjakých disputací pouštět nechtěl, natož pak od něj nějakou tu facku schytat!
Noční troubení na věži je sice věcí jistě chvályhodnou, ale kdo bydlí v Klatovech poblíž Černé věže, tak velice dobře ví, že může být i poměrně rušivé – zejména v letních měsících, kdy jsou okna domů otevřená a spánek nebývá díky vedru příliš hluboký. Dnes se můžeme asi jen domnívat, zda právě toto rušení spánku místního rváče, či jiná malichernost dopomohla ke sporu mezi Železnou rukou a klatovským věžným. Jisté naopak je, že spor se časem stupňoval…
Chcete slyšet znělku, která tak rozčilovala Železnou ruku?
Pro přehrátí audio ukázky klikněte výše na značku ►
Jednoho dne mělká nádoba trpělivosti místního bijce zkrátka přetekla a došel na ochoz věžnému vysvětlit svou představu o nočním klidu. Asi nemusíme vykládat, kdo a komu tam nahoře uštědřil oněch pověstných pár facek! Na základě této »satis-facky« pak věžný na světovou stranu, kde Železná ruka bydlel, nějaký čas netroubil.
Zda to dělal ze strachu, aby opět nějakou neinkasoval, nebo jako truc (»Tys' mi vrazil facku, tak co bych ti troubil!«), to se můžeme už jen dohadovat.
Naopak se asi nemusíme dohadovat, proč se později opět začalo troubit na všechny strany. Patrně toto trojité troubení neuniklo vedení města a po vysvětlení věžného, proč tak činí, si na oplátku zase svůj díl slízl grobián Železná ruka.“
Poznámky:
-
V jedné z verzí pověsti o strašidle na Černé věži se skutečně uvádí, že věžného na ochozu za troubení fackovala „železná ruka“. (Myslíte, že je toto označení strašidla jenom náhoda?)
-
Když se po dlouhých létech obnovila tradice troubení na Černé věži, moc nadšení to u lidí bydlících blízko Černé věže opravdu nevyvolalo. Dokonce po několika stížnostech je nyní hlasitost troubení snížena.
Jak šel čas, pověst o pár fackách na ochozu Černé věže od Železné ruky se zřejme tak nějak překlopila do té podoby nadpřirozené. Možná proto, že lidé postupně zapomněli, kdo byl klatovský rváč Železná ruka, možná také proto, že v děsivých povídačkách dětí tato přezdívka krásně doplnila takové ty všeobecné bubáky, jako jsou Černá ruka nebo Krvavé kolínko. Tak už to prostě bývá…
S trochou nadsázky lze tedy říci, že nebýt reportáže Českého rozhlasu Radiožurnál, strašilo by se na ochozu Černé věže dále a nikdy bychom se nedozvěděli „pravdu“ (?) tom, jak to bylo s troubením jen do tří světových stran.
Především však musíme poděkovat klatovské rodačce paní Aleně, která nám předložila zcela pozemskou (tedy i uvěřitelnější) verzi klatovské pověsti „O strašidle na Černé věži“.
Bohužel, ale díky tomu jsou Klatovy zase o jedno místní strašidlo chudší…
Ale, kdo ví? Třeba to všechno skutečně bylo jinak!