Hodiny
Téměř 300 let byla věž bez hodin. Teprve v roce 1853 byla práce zadána klatovskému mechaniku Janu Boškovi (Johann Buschek). V roce 1855 práci dokončil a hodinový stroj pracuje dodnes. V době zhotovení hodinového stroje šlo o jednoduchou konstrukci řešenou velmi neobvykle. Hodinový stroj je široký 208 cm, vysoký 47–49 cm a hluboký 71 cm. Kyvadlo má délku přes 1,5 metru. Věžní hodiny odbíjejí čtvrtě na bronzový cimbál zavěšený vysoko ve věži a celé hodiny nejprve na zvon Vondra a poté na velký bronzový cimbál zavěšený ve špici věže vedle cimbálu čtvrťového.
Hodiny na Černé věži
Pod ochozem Černé věže, se čtyřmi menšími věžičkami v rozích, jsou dnes umístěny ze čtyř stran černé čtvercové ciferníky věžních hodin o rozměru 4,26 × 4,26 metru se zlatými číslicemi a ručkami. Na rozdíl od dnešních hodin zde velká ručka ukazuje hodiny a malá minuty. Ručka hodinová, která je pro spolehlivé odečtení času důležitější, je zde větší, delší a viditelnější o délce 2 metry. Ciferníky s menší ručkou minutovou se na věžních hodinách zhotovovaly, i když výjimečně, ještě až do konce 19. století.
Dnešní podoba hlavních hodinových ciferníků – velká ručka ukazuje hodiny a malá minuty
Hodinový stroj je umístěn v polovině věže. Pohon hodinových ruček je realizován soustavou převodů a táhel až do prostoru hodinových ciferníků. Generální oprava hodin byla provedena v dubnu 1992 hodinářem Jiřím Prokoppem z Nýrska za spolupráce Jana Tichoty z Nýrska, Václava Javorského z Depoltic, Václava Souška z Nýrska a Stanislava Štrobla z Klatov, který se také dlouhou dobu se staral o natahování hodinového stroje. Do roku 2004 hodiny bylo nutno ručně klikou natahovat jedenkrát denně.
Protože chod hodin začal být nespolehlivý, bylo přikročeno v roce 2004 k celkové opravě hodinového stroje, včetně opravy systému odbíjení. K původnímu stroji bylo nainstalováno automatické natahovací zařízení, které dovoluje zachovat celý původní systém pohonu stroje kamennými závažími zavěšenými na lanech. Zároveň bylo osazeno přídavné synchronizační zařízení, které seřizuje stroj věžních hodin podle řídících elektronických hodin. I tak stroj hodin zůstal zachován v původním stavu, neboť nové zařízení je konstruováno tak, aby jej bylo možné kdykoli v budoucnu odstavit a historicky cenný věžní hodinový stroj bylo možné opět natahovat ručně. Modernizaci realizoval restaurátor věžních hodin akademický sochař Petr Skála a spol.
Hodinový stroj Jana Boška – v roce 1855 práci dokončil a hodinový stroj pracuje dodnes
Staročeský orloj
Ve středověku se pro všechny časoměry používal název orloj (z řeckého horo = čas a logos = slovo; tedy přístroj, který říká čas). Základní funkcí orloje bylo ukazovat, kolik času zbývá do setmění, kdy den začínal a končil.
Protože se doba západu slunce během roku mění, býval stroj upravován, kdykoliv se začátek první hodiny odchyloval od západu slunce o ¼ hodiny nebo i více. Hodiny se upravovaly podle slunečních hodin, které bývaly umístěné na radnici.
Tento typ hodin od 15. století postupně vytlačovaly tzv. německé hodiny, které měly číselník rozdělený na 12 dílů, tzv. půlorloj. V Čechách se však německý typ hodin prosazoval velmi pomalu, až po roce 1621 Ferdinad II Štýrský nařídil výměnu staročeských orlojů za německé hodiny.
Klatovy si však svůj staročeský orloj (jako jedny z mála měst) na strážní věži zachovaly až dodnes.
Ve výši druhého patra vedlejší budovy radnice je umístěn čtyřiadvacetihodinový orloj, navržený prof. Ferdinandem Vaňkem (*19. 12. 1849 – †29. 3. 1939). Gymnaziální profesor Ferdinand Vaněk byl také malířem a známým klatovským historikem, spoluautorem klatovského dílu Soupisu památek. Spolupracoval na renovaci klatovského děkanského kostela, kde byl tajemníkem Spolku pro vnitřní výzdobu.
Orloj byl po opravě v roce 1899 nařízen na staročeský čas, kdy základem byl východ slunce (tj. 6 hodin). V ten okamžik obě ručičky ukazují na 24 (odpovídá 0:00). Velká rafička, která je ukončena prsty ruky ukazuje počet hodin, menší (ukončená srdíčkem) ukazuje minuty.
Poznámka:
Je pravda, že dnes již nežijeme v době Ferdinanda Vaňka, proto byl orloj po poslední opravě (r. 2000) nastaven na čas občanský.
Zatímco počet hodin se na 24-hodinovém ciferníku dá určit poměrně dobře, určení přesného počtu minut je už docela „zajímavou“ matematickou úlohou.
Nevěříte?
Tak… kolikpak je přesný čas zobrazený na následujícím obrázku?
Podoba staročeského 24hodiného orloj e podle Ferdinanda Vaňka
Orloj byl řadu let nefunkční a opraven do dnešní podoby byl až v roce 2000 v souvislosti s opravou budovy radnice. K nefunkčnosti orloje v letech 1976–2000 se váže příhoda Jak se našly rafičky, které se nikdy neztratily.
Jak se našly rafičky, které se nikdy neztratily
K orloji profesora Vaňka na klatovské Černé věži se váže jedna ve své podstatě veselá příhoda. Jak se píše v mnoha zdrojích, orloj byl dlouhá léta nefunkční. Jedním z důvodů byly i „záhadně“ ztracené rafičky.
Celé to patrně začalo v roce 1976, když se město Klatovy rozhodlo orloj opravit. Pochopitelně „velkoústé“ plány jsou jedna věc, ale realizace pak bývá složitější. Ukázalo se, že na orloji bylo třeba práce jako… jako na orloji! Kromě opětovné opravy sgrafitového ciferníku byly třeba i mechanické opravy pohonu rafiček a taktéž bylo třeba zrenovovat i rafičky samotné. Oprava historického orloje vyžadovala odborníky a fachmany, kterých se tenkrát příliš nedostávalo. Ne, že by to dnes bylo lepší! Takže zatímco v té době břízolitové fasády jely jako divé, najít někoho, kdo by opravil sgrafitový ciferník byl očistec. A to nemluvíme o hodináři, který by zrepasoval kolečka pohonu rafiček. Mezitím, co se rozbíhaly (a zastavovaly) pokusy o opravy na fasádní výzdobě, docházelo k zprovozňování hodinového stroje, byly demontovány hodinové rafičky a odeslány k vyčištění, renovaci a novému pozlacení.
Zatímco se práce na orloji komplikovaly a prodlužovaly, oprava rafiček byla naopak vyřízena velice rychle. Když se zrenovované rafičky vrátily, nebylo je ještě kam osadit. Práce na orloji stále tak nějak pokračovaly, ale dokončení bylo zatím v nedohlednu. Zodpovědný pracovník tedy rafičky bedlivě zabalil do balicího papíru a chtěl je uložit do doby, než bude možnost je namontovat. Kam ale takové rafičky uložit? Dvoumetrové rafičky nejsou zrovna tužka, která se vejde do šuplíku. Navíc je třeba je uložit někam, kde se nepoškodí! I nakonec místo našel. Zabalené rafičky položil v radničním archivu na horní polici jednoho z regálů. Rafičky ležely v celé své délce na bezpečném místě. Co by se mohlo stát?
Neustálé průtahy a komplikace nakonec opravu hodin ukončily…
Čas běžel a orloj na Černé věži byl spíše jen sgrafitovvým obrazem, než měřičem času. Jak by také mohl, když neměl rafičky a nikdo už ani netušil, kdy se ztratily! Zodpovědný pracovník, který rafičky uložil, mezitím změnil místo. Navíc se po rafičkách přece nikdo nepídil…
Tak přišel rok 2000, kdy se rozhodlo o opravě sgrafitové fasády radnice. A když se opravovala sgrafita na radnici, někoho napadlo, že by se mohl opět opravit i sgrafitový ciferník na vedle stojící Černé věži. A co tahle opravit orloj celý? To by byla paráda! Tentokráte opravy proběhly o něco rychleji. Jediný problém však přetrvával. Nebyly rafičky!
Nastalo dlouhé a hlavně neúspěšné hledání podrobností o osudu rafiček…
Jednoho dne takhle seděl na pivku se svými bývalými kolegy i náš „pachatel ztráty“ rafiček a povídal si s nimi, co je nového… a tak vůbec, jak ten život běží. Jeho přátelé se mimo jiného zmínili o tom, že se postrádají rafičky od orloje, které se kdoví kdy ztratily. Nebo je snad někdo i ukradl? Ptali se, zda tento bývalý archivář neví o nějakých starých fotografiích, podle kterých by se daly nechat vyrobit nové repliky…
Je asi jasné, co následovalo! Velký údiv a pak instrukce, kam mají zajít a na který regál mají sáhnout. Ejhle, rafičky byly rázem zase na světě! To bylo slávy, místní noviny tuto příhodu pochopitelně prezentovaly jako nález století!
Tak vidíte, jak málo stačilo, aby na klatovském orloji byly kopie rafiček.
A jaké překvapení by asi jednou čekalo na toho, kdo by se rozhodl ve zmíněném archivu utřít prach i na horních policích. To by pak teprve byl nález století!
Kdo byl Ferdinand Vaněk?
Ferdinand Vaněk se narodil v rodině velvarského kancelisty Josefa Vaňka a jeho manželky Marie, rozené Šturmové. V Praze studoval Akademii výtvarných umění, jeho spolužáky byli například František Ženíšek či Josef Václav Myslbek. Po absolvování studia se však Vaněk začal věnovat své pedagogické dráze, při níž mohl uplatnit své umělecké nadání, a zároveň mu nabízela (na rozdíl od dráhy umělce) existenční jistotu. Okolo roku 1889 nastoupil v Klatovech jako učitel kreslení na reálném gymnáziu. zdroj [8]
Ferdinand Vaněk byl typickým příkladem kulturně a společensky angažovaného člověka druhé poloviny 19. a počátku 20. století. Tak jako mnoho jiných intelektuálů této doby, působil Vaněk v řadě oblastí, v nichž vykonal mnoho záslužného. Dnes je však téměř zapomenut, jednak proto, že se věnoval zejména regionálním záležitostem, jednak ho zastínily mnohem větší osobnosti jeho doby.
Mezi obory, jimž se Vaněk věnoval, nacházíme zejména pedagogiku, publicistiku, malířství, konzervátorství, topografii a vlastivědnou činnost. Nejvýznamněji se v nich angažoval právě v době svého působení v Klatovech. Do dějin tohoto šumavského města se zapsal jako člen trojlístku Karel Hostaš – Jindřich Vančura – Ferdinand Vaněk, který se zasloužil především o zmapování dějin klatovského regionu a o zachování řady významných památek. Ve své době byl Vaněk velmi uznávanou autoritou především v ochraně památek a ve vlastivědné činnosti. Zatímco Karel Hostaš (v roce 2003 po něm bylo pojmenováno klatovské muzeum), či Jindřich Vančura (autor doposud nejrozsáhlejší syntézy k dějinám města) jsou obyvatelům Klatov poměrně známí, Vaňkův přínos laické veřejnosti je, s bídou (!), znám akorát tak orlojem na Černé věži.
Významnou konzervátorskou prací Ferdinanda Vaňka byl v roce 1898 dohled na řádné provádění uměleckých prací (kamenických, malířských a sochařských) podle pokynů ústředního památkového ústavu na restaurovaném arciděkanském chrámu v Klatovech.
Vedle tohoto dohledu se stal Vaněk jednatelem Spolku pro vnitřní úpravu chrámovou. Po celou dobu oprav arciděkanského kostela, které trvaly plných 10 let, si Vaněk svého úkolu hleděl s velkým nasazením, a to i přesto, že se jednalo o práci, za níž nedostával žádný honorář. Finance na restaurování kostela pocházely z různých veřejných fondů a pro Hostaše a MUDr. Aloise Maška, kteří se ve vedení města o financování celého projektu starali, nebylo snadné získat alespoň základní částku na realizaci oprav.
Žádosti o finanční podporu vypracovával Hostaš, který argumentoval především architektonickou výjimečností chrámu. K těmto žádostem přikládal Vaňkovy kresby kostela a jeho architektonických prvků, které měly onu architektonickou výjimečnost prokazovat. Během celé rekonstrukce se stal Vaněk „pravou rukou“ architekta Josefa Fanty, který byl autorem restaurátorských zákroků prováděných v chrámu, a rádcem výtvarníků, kteří restaurátorské zákroky realizovali.
Souběžně s desetiletou rekonstrukcí kostela probíhaly v Klatovech i další opravy památek. V průběhu roku 1899 byla provedena oprava orloje, respektive jeho obnovení, v dolní části Černé věže. Zde se Vaňkovi podařilo prosadit sgrafita s námětem „staročeského orloje.“ Sám také vypracoval výtvarný návrh orloje, který byl posléze také zrealizován. Během prací na orloji vykonával Vaněk stejně jako v případě kostela dozor, tentokrát spíše z titulu autora návrhu. Ačkoliv se Vaněk pro město Klatovy a jeho památky zasloužil v mnoha směrech, je jeho návrh orloje na Černé věži, jak již bylo řečeno, v podstatě jediným počinem, o kterém se v současné době může laický zájemce o historii Klatov v souvislosti s jeho osobou dozvědět.
Vedle konzervátorské a pedagogické činnosti se Ferdinand Vaněk v Klatovech aktivně zapojoval do politiky, do práce místních spolků či do jakýchkoliv kulturních aktivit ve městě a okolí. Od roku 1918 (1919) byl členem městského zastupitelstva, kde byl aktivní zejména ve stavebním odboru, což mu pomáhalo účinněji prosazovat zákroky v oblasti památek, jako tomu bylo například u odhalených sgrafit na domě čp. 70 v Krameriově ulici, nebo v případě zbytků městského opevnění, u nichž prosadil jejich zachování a využití bezprostředního okolí hradeb pro městské parky (např. dnešní Hostašovy sady).
Vaněk byl také členem v mnoha místních spolcích a kulturních institucích. Nalézáme ho například jako prvního předsedu Osvětového svazu, či ve funkci jednatele Okrašlovacího spolku. V souvislosti s touto jeho činností je nutné připomenout, že Vaněk je také autorem článku, věnující se historii zeleně v Klatovech, konkrétně vzniku a výsadby jednotlivých městských sadů.
text přejat z: [9] (zkráceno)
Historie hodin na časové ose
Níže uvedená časová osa mohla vzniknou především díky precizní a neocenitelné badatelské činnosti paní Jiřiny Adámkové. Děkujeme za její čas i nadšení!
1557
ZMÍNKA O HODINÁCH
Podle svědectví městského písaře M. Jana Záhrobského byl na věži umístěn orloj s hodinovým strojem a cimbálem.
1581
POŽÁR MĚSTA a NOVÉ HODINY
Věž zcela vyhořela, cimbál se roztavil a byl zničen i hodinový stroj. Ještě téhož roku byl na věž zavěšen nový hodinový cimbál, který zhotovil Martin Jindra z Řezna (ten o rok později odlil i velký zvon). O hodinovém stroji nemáme konkrétní informace.
1689
POŽÁR MĚSTA
Cimbál se roztavil při požáru, kdy shořel krov věže. Do kamenné části se požár nedostal, takže hodiny zůstaly nepoškozeny.
1724
DEBATA O NOVÉM CIMBÁLU
V r. 1724 městská rada při debatě o protipožárních opatření rozhodla, „pomýšlet na to, aby mohl nový cimbál k repetirování hodin a šturmování se zavěsiti”. Zda k tomu opravdu došlo, není známo. Pravděpobně však ne, v soupisu škod vzniklých na věži v důsledku požáru v roce 1758 a 1810 není cimbál zmiňován.
1848–50
ORLOJ NA ČERNÉ VĚŽI
Při přestavbě radnice (v letech 1848–1850) byl z radnice na věž přenesen orloj (číselník), ale bez hodinového stroje, ten byl umístěn na Bílou věž. Zde již máme částečné informace o jeho podobě. Podle popisu byl ozdoben v horních rozích zemskými znaky Čech a Moravy a v dolních rozích pak dvěma městskými znaky.
1854
BOŠKŮV HODINOVÝ STROJ NA ČERNÉ VĚŽI
V roce 1854 začala městská rada jednat o pořízení hodin na věž. Zakázku dostal klatovský mistr Jan Bošek (Johan Boschek), protože jeho nabídka 1.320 zlatých byla o 700 zlatých levnější než konkurenční. Otázkou je, zda cena nebyla podhodnocená, protože v roce 1857 žádal p. Bošek městské zastupitelstvo o náhradu za vytažení ciferníků na věž. Zastupitelstvo žádost zamítlo s tím, že vytažení ciferníků bylo již zahrnuto v celkové ceně za zhotovení hodin. Hodinový stroj byl zhotoven na vysoké technické úrovni jak koncepcí, tak i provedením. Jeho rozměry jsou: šířka 28 cm, výška 49 a 47 cm, hloubka 71 cm. Délka kyvadla je 167 cm. Jicí stroj je vybaven krokovým mechanismem Grahamova typu s dvojramennou kotvou. Má tři bicí stroje - první odbíjí čtvrtě na menší cimbál umístěný ve vrcholu věže, celou hodinu odbíjí druhý bicí stroj kladívkem na zvon Vondra a po dokončení odbíjí třetí bicí stroj stejný počet úderů na velký cimbál, který je rovněž ve vrcholu věže. Pohon strojů zajišťují kamenná závaží, které je nutné každý den natahovat. Až do roku 2004 bylo natahování prováděno ručně.
1855
NOVÉ HODINOVÉ CIFERNÍKY
Spolu s hodinovým strojem byly v roce 1855 na věž instalovány i čtyři ciferníky. Aby bylo dosaženo souměrnosti při osazení čtvercových ciferníků, byla kamenná část věže zvýšena o 1 sáh a 6 palců (cca 200 cm) Číselníky byly železné, natřené černou barvou, římské číslice byly namalované bílou barvou.
Cimbály odlil pražský zvonař Karel Bellman za 1.010 zlatých, vážily 400 a 800 kg.
1856
ZPROVOZNĚNÍ ORLOJE
Orloj byl nově opraven a připojen k novému hodinovému stroji, který byl v té době na věži osazen.
1870
ZNIČENÍ CIMBÁLŮ
Při pádu krovu věže byly sraženy k zemi i oba cimbály – menší se zcela rozbil, větší byl poškozen.
1873
OPRAVENÍ CIMBÁLŮ
Opravené cimbály se z věže rozezněly 13. listopadu. Menší, vážící 500 kg, byl vyroben nový. Původní větší cimbál byl opraven.
1899
VAŇKOVA PODOBA ORLOJE
V roce 1899 byl ciferník orloje již značně poškozen a bylo rozhodnuto o jeho výměně. Jeho novou podobu navrhl klatovský historik Ferdinand Vaněk. Orloj byl nařízen na staročeský čas, kdy základem byl východ slunce, tj. v 6 hodin, kdy velká ručka ukazovala na 0 (resp. 24). Orloj tvoří čtverec o straně 435 cm, tedy plocha je 19 m2. Ve středu kruhu jsou vyobrazeny dva nejstarší městské znaky. Delší rafie ukončená prsty ruky ukazuje hodiny, Menší, ukončená srdíčkem, ukazuje minuty - celý kruh tedy oběhne za 60 minut.
1904
NOVÉ CIFERNÍKY VĚŽNÍCH HODIN
V roce 1904 byly ciferníky hodin již velmi poničené, takže bylo rozhodnuto o jejich obnově. Nové ciferníky, které se dochovaly dodnes, tvoří čtvercová dřevěná deska o stranách 428 x 428 cm, která je pobitá měděným plechem, natřeným na černo. Arabské číslice o výšce 55 cm jsou rovněž z měděného plechu a zlacené. Delší rafie (ručka), která ukazuje po starém způsobu hodiny, měří 380 cm, menší minutová měří 360 cm. Jsou rovněž zlacené. Číselníky dodala klatovská firma Leopolda Schifauera za 2505 K.
1924
OPRAVA CIFERNÍKU ORLOJE
V roce 1924 se opravy ciferníku ujal malíř Láďa Novák, který v té době tvořil figurální výzdobu v nově opravené klatovské radnici.
1976
GENERÁLNÍ OPRAVA CIFERNÍKŮ
Při celkové opravě věže byla provedena generální oprava ciferníků hodin i orloje, vč. zlacení číslic a rafií.
2000
OPRAVA CIFERNÍKU ORLOJE
Poslední opravu orloje provedla v roce 2000 klatovská firma ŠtukoArs s.r.o.
2004
AUTOMATICKÉ NATAHOVÁNÍ HODIN
V roce 2004 bylo přikročeno k celkové rekonstrukci hodinového stroje, kterou provedl restaurátor věžních hodin ak. sochař Petr Skála. K hodinovému stroji byl osazen automatický stroj, který 2× denně zdvihá závaží stejným způsobem - jako při ručním natahováním. Zároveň bylo osazeno přídavné synchronizační zařízení, které seřizuje stroj věžních hodin podle řídících elektronických hodin. Automatické zařízení je osazeno jako přídavné, hodinový stroj zůstal zachován v původním stavu a je možné kdykoliv přejít opět na ruční natahování.
zdroje:
-
Týdeník Šumavan, 1868 - 1938
-
Archiv města Klatovy, Státní okresní archiv Klatovy
-
Archiv a knihovna Vlastivědného muzea dr. Hostaše Klatovy
-
Dějiny někdejšího král. města Klatovy, J. Vančura
-
České listy 1942
-
Nové Klatovsko 1976
-
Restaurátorská zpráva o opravách hodinového stroje, 2004
-
Ferdinand Vaněk. Online. In: Wikipedia: the free encyclopedia. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-2024, [online]. [cit. 2024-06-18]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ferdinand_Van%C4%9Bk
-
TOMANOVÁ, Barbora. Ferdinand Vaněk – klatovský učitel, publicista, akademický malíř, konzervátor, topograf a vlastivědný pracovník. Diplomová práce. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2013.