Mučírna
Jen málokdo ví, že Černá věž v sobě skrývá i jedno z nejponurejších míst Klatov, tedy mučírnu. Klatovská mučírna je v nejnižším patře Černé věže, kam ale málokdo zavítá, neboť je sem zvláštní vstup ze soudní síně v radnici (dnes předsálí obřadní síně klatovské radnice).
Mučírna v Černé věži
Útrpné právo bylo využíváno jen ve velmi vážných případech, za které hrozil trest smrti (vražda, loupež, žhářství…) a obviněný se nechtěl přiznat. Exekuce se účastnili dva radní jako svědkové a písař, který výslech zapisoval do tzv. smolných knih. Výslechy zde konal městský rychtář, který dával rozkazy katovi. Ze záznamů víme, že klatovský kat byl vyhlášeným fachmanem ve svém oboru. Byl tak známý svými donucovacími prostředky, že si ho půjčovala i okolní města, která hrdelním právem také disponovala, ale neměla peníze na svého kata, a tak ten klatovský měl velmi široké pole působnosti.
Ve věži se skrývá malá místnost, která byla používána jako mučírna. Běžnému návštěvníkovi věže je skrytá, můžete z ní vidět pouze malé úzké okénko nad průchodem věží směrem do náměstí.
Starost o bezpečnost a řád ve středověkých Klatovech měl sbor 12 konšelů, který byl první instancí ve věcech soudních, občanských i trestních. Od roku 1548 se proti jejich rozsudku odsouzený mohl odvolat k apelačnímu soudu v Praze.
Sbor konšelů každoročně na první schůzi volil z řad měsťanů rychtáře, jehož úkolem bylo dohlížet, aby byl ve městě i předměstí zachováván pořádek a řád. Po přísaze rychtář obdržel pečeť a palcát (čili žílu) jako znak svého úřadu. Rychtář s biřici zasahoval při výtržnostech v ulicích, krčmách a hospodách ve městě i na předměstí.
Rychtář byl rovněž přítomen při výkonech nejtěžších trestů – použití práva útrpného nebo poprav. O podobě těchto trestů rozhodoval nejprve městský soud, od roku 1643 pak pouze apelační soud. Těmito nejtěžšími prohřešky byly vražda, žhářství či čarodějnictví.
V drobnějších trestních případech, kdy rozhodoval městský soud, měl tento k dispozici řadu trestů. K těm nejmírnějším patřilo slovní pokárání. Hrubší provinění mohla být potrestána peněžitou pokutou, ranami karabáčem či postavením u pranýře. Ukládány byly i tresty vězení, ať již v městské šatlavě či ve vězení v městské bráně, v okrouhlici nebo v tzv. čertově sklepě (dnes ul. Koldinova).
Pro zločince, o jejichž potrestání rozhodoval apelační soud, byla určena šatlava, která se nacházela na radničním dvoře (nedochováno přesné umístění). Ze šatlavy vedlo skryté schodiště, kterým kat a jeho biřici vcházeli do mučírny. Tento vchod byl po zákazu používání tortury v roce 1776 zasypán a zazděn. Objeven byl až při opravě radnice po požáru počátkem 20. století. Rychtář, písař a konšelé, kteří byli při mučení přítomni jako svědkové, vcházeli vchodem z jednací síně.
Výslechy při mučení vykonával rychtář, který dával příslušné příkazy katovi. Postup a vyznání obviněného zapisoval písař do tzv. smolné knihy (v Klatovech se nezachovaly, shořely při požáru radnice). Stejný úkol měl městský rychtář při vystavení na pranýři a při popravách zločinců odsouzených ke ztrátě života buď na šibenici nebo stětí mečem, kde vykonatelem trestu byl zase kat jemu podřízený.
V zazděné mučírně byly zachovány i mučící nástroje, které jsou dnes uloženy ve sbírkách Vlastivědného muzea dr. Hostaše.
O tom, že nejtěžší trest byl v 18. století využíván jen výjimečně, svědčí záznam z roku 1745, kdy bylo rychtáři uloženo, aby „v tajnosti vyšetřil, zda žebřík k mučení je dostatečný a není-li setlelý a dal mučírnu vyčistiti“.
zdroj: Jindřich Vančura, Dějiny někdejšího královského města Klatovy
Kat jako osoba nečistá vcházel, jak bylo v ukázce výše zmíněno, do mučírny speciálním vchodem ze šatlavy po zvláštním schodišti, které se dnes již nedochovalo. Nacházelo se v mezeře mezi zdí věže a radnice pod kamenným schodištěm, po kterém se dnes do Černé věže vchází, a po kterém se vystoupá do patra až nad mučírnu. Říká se, že katovo schodiště navazovalo na podzemní chodbu, kterou kat vstupoval do města a která vedla někam do oblasti dnešní křižovatky Pod Valy.
Současný (zaslepený) stav katova vchodu do mučírny v klatovské Černé věži.
Když Josef II. v rámci svých reforem užívání útrpného práva zakázal, byl vchod do klatovské mučírny zazděn a zakryt. Místnost zůstala uzavřená téměř sto let. V 19. století byla znovu objevena a s ní i kompletní vybavení mučírny. V té době se dávaly dohromady sbírky pro klatovské muzeum, tak se veškeré kovové nástroje, jako jsou pouta, palečnice, španělská bota a podobně, dostaly do muzejních sbírek Vlastivědného muzea Dr. Hostaše v Klatovech, kde je návštěvníci mohou dodnes obdivovat.
Ilustrace některých mučicích technik – šněrování, palečnice, španělská bota.
Do mučírny vede malé úzké okno, které směřuje na náměstí. Toto okno je ale navrženo tak, aby na náměstí nebylo slyšet nic z průběhu výslechu a mučení. Jedna z klatovských povídaček říká, že když byla mučírna v 19. století „znovuobjevena“, proběhla zde zvláštní akustická zkouška. Tehdejší starosta Karel Hostaš pozval do mučírny Josefa Kličku s jeho místním pěveckým sborem Šumavan, aby zde zpívali. Ostatní pak venku na náměstí poslouchali, co je slyšet. Údajně nebylo slyšet vůbec nic.
